Litomyšl: Mimořádnou událostí Smetanovy výtvarné Litomyšle v roce 2016 bude umělecká intervence v kryptě litomyšlského kostela Nalezení sv. Kříže. Vystavena zde bude Madona z Osí- ka, nejstarší dochovaná řezba na našem území. Autorem výstavy je architekt Josef Pleskot, ten však neupravil jen „výstavní prostor“, ale opatřil vzácnou sochu i novou tváří, kterou sám navrhl. Vernisáž se uskuteční ve čtvrtek 9. června v 17 hodin.
Tajemství původu Starobylá románská socha madony s dítětem byla objevena na podzim roku 2010 nedaleko Litomyšle ve vesničce Osík. Podrobný uměleckohistorický a materiálový výzkum ukázal, že se jedná o nejstarší dochovanou polychromovanou řezbu na našem území (vznik 990–1180). Tento unikátní kultovní předmět pocházející pravděpodobně ze severovýchodního Švýcarska se ihned vepsal do širokého odborného, ale i obecného povědomí jako tzv. Madona z Osíka. Typově se řadí k trůnícím madonám s Ježíškem na klíně, k tzv. typu sedes sapientiae, trů- nu Moudrosti. Téměř tisíciletý příběh tohoto unikátního předmětu osobní zbožnosti, navíc importovaný do českého prostředí z daleké ciziny, je prozatím zahalen tajemstvím a čeká na další bádání.
Ztráta tváře Madona však na sobě nese jedno nepřehlédnutelné zranění z minulosti – chybí jí tvář. Prav- děpodobně jí byla odťata v průběhu jedné z obrazoboreckých bouří, které se přehnaly i naší zemí. Socha tak na několik století ztratila svůj význam, vyprchal z ní život a vypadla z přiro- zeného místa, kam patřila. Přestala být úběžníkem existenciálních proseb a úvah lidí, oknem do jiného světa, reprezentací transcendence a spojovatelem minulosti s věcmi budoucími.
Hledání tváře Aktuální výstava této madony v Litomyšli je nesena touhou alespoň na několik měsíců tento nepříznivý běh dějin zvrátit a opět do sochy vdechnout život a vrátit ji do jejího přirozeného sakrálního prostředí. Tento unikátní litomyšlský experiment, který překračuje jak tuzemské, tak i zahraniční zvyklosti prezentace podobných výjimečných děl minulosti, je současně ve- likým otazníkem nad tím, jak vlastně máme dnes nést dědictví vlastní minulosti. Je výzvou k přemýšlení a k diskusi.Tvář příběh ztracení a touha znovunalézání
Architekt Josef Pleskot k hlavní myšlence výstavy říká: „Potřebuju silné obrazy, abych se udržel v dobré kulturní kondici. Já nejsem člověk, který by vyhledával poranění a deformace, člověk, který by si liboval v jakési estetice šrámů a ruin. Vznikla tedy myšlenka nové tváře, a to nejen této konkrétní sochy. Nejde totiž jen o tvář starobylé, vzácné sochy! V úkolu jsem viděl koncentrovaně i hledání tváře celé naší kultury a identity, která se nám v poslední době nějak vytrácí pod rukama. My sice dokážeme toto torzo analyzovat formálně i materiálově, někam ho zařadit, ale to vše jaksi bez přímého emotivního vztahu k tomuto konkrétnímu předmětu a myšlence, kterou reprezentuje.“
Kurátor a odborný garant výstavy profesor Jan Royt, prorektor Univerzity Karlovy, přední český znalec středověkého a raně novověkého umění celý záměr charakterizuje takto: „Má-li být Madona z Osíka vnímána nikoli jenom jako estetický objekt, ale také jako socha Boho- rodičky, jejímž prostřednictvím putují modlitby věřících k Bohu, pak pokus o ‚navrácení‘ její hlavy, třebaže v tuto chvíli virtuální, je naprosto legitimní a žádoucí.“
Druhý kurátor a spolutvůrce celého konceptu, architekt a vedoucí Centra teologie a umění při Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy Norbert Schmidt doplňuje: „Litomyšl je město malé, ale přesto v České republice příkladné. Nikde jinde se snad do rozplétání složitého úkolu, totiž jak navázat vztah mezi starým a novým, konkrétně tedy do odvážných současných realizací v historickém jádru města, nepustili s takovou rozhodností a odvahou. Výstava Tvář vlastně jen na malém, leč exkluzivním příkladu románské madony s Ježíškem shrnuje to, co se zde už od začátku 90. let důsledně praktikuje.“ „Panna Marie se stala na celá staletí také projekčním plátnem, archetypálním obrazem panny, ženy i matky. Stala se inspirací pro umění a poezii, ztělesnění ideálu ženství té které doby. Postava Marie, tento mimochodem nejoblíbenější motiv v dějinách umění, zásadním způsobem ovlivnila celé naše západní chápání člověka.“
Výstava se koná pod záštitou Daniela Hermana, ministra kultury České republiky, a J. Em. Dominika kardinála Duky OP, arcibiskupa pražského a primase českého, který se k záměru vyjádřil takto: „Rád záštitu přijímám, protože ačkoli v tomto případě jde o torzo uměleckého díla, myslím si, že by tato díla neměla být schována v depozitářích, ale i ona by měla odkazovat na naše kořeny a na dědictví předchozích generací a svou přítomností je rozvíjet.“
Výstava Tvář se koná v kryptě kostela Nalezení sv. Kříže od 9. června do 31. prosince 2016. Otevřena bude v období červen – září denně 14–18 hodin a v době konání večerních pořadů Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl, v období říjen – prosinec pak bude otevřeno o víkendech a státních svátcích 14–18 hodin, nebo na požádání. Vernisáž se uskuteční 9. června 2016 v 17 hodin za přítomnosti kardinála Dominika Duky OP, starosty města Litomyšle Radomila Kašpara, architekta Josefa Pleskota, kurátorů Jana Royta a Norberta Schmidta.
Expozici bude doprovázet pestrý program přednášek, debat a dalších událostí. Více informací se dozvíte na internetových stránkách výstavy: http://www.tvarlitomysl.cz/
První veřejná panelová debata, která nese název Hledání tváře, se uskuteční v kostele Na- lezení sv. Kříže v Litomyšli hned v pátek 10. června v 18 hodin. Zúčastní se jí Martin Janda, Josef Pleskot, Jan Royt. Moderování se ujme Norbert Schmidt.
Architekt Josef Pleskot (* 1952), známý např. přeměnou Dolní oblasti Vítkovic v Ostravě nebo návrhem průchodu valem v Jelením příkopě na Pražském hradě, v Litomyšli působí od začátku 90. let. Navrhl zde bytové domy U Nemocnice, úpravu nábřeží řeky Loučné, ale také rekonstrukci zámeckého pivovaru, či Regionálního muzea a také nový parter Zámeckého návrší. Pro Galerii Zdeněk Sklenář zde vytvořil veřejný umělecký prostor „1 art pro umění“ a se sochařem Alešem Veselým spolupracoval na výstavě v ulicích města. V květnu 2016 byl jmenován čestným občanem města Litomyšl.
